Abstrakt
Předkládaná kapitola se zabývá zásadním historickým pramenem pro poznání raně novověké soudní praxe: ortelovými knihami pražského apelačního soudu. Ten byl ustaven v roce 1548, přičemž od stejného roku jsou vedeny dvě jazykové řady knih, česká a německa, do kterých se zaznamenávala rozhodnutí, která tento soud vydal.
Studie analyzuje jak vnější stránku pramene (písmo, jazyk, grafickou podobu rozhodnutí), tak především jeho vnitřní strukturu. Přitom jsou určeny některé konkrétní náležitosti, které obsahovalo každé rozhodnutí a následně jsou představeny možnosti jejich interpretace jak v jednotlivostech, tak v kontextu.
Práce vychází ze znalosti desítek ortelových knih napříč celým obdobím 250 let, pro které je studie psána. Její přínos tkví především v popsání některých obecných prvků, které se tohoto pramene dotýkají.
Práce rovněž může sloužit jako podklad pro kvantitativní i kvalitativní výzkumy v oblasti soudnictví raného novověku obecně.