Sociální služby pro seniory, kteří potřebují péči, se po rozdělení obou republik vyvíjeli různým směrem. K největší změně však došlo až v novém tisíciletí, kdy obě země přijaly novou legislativu upravující poskytování sociálních služeb.
Obě země čelí problémům v oblasti finanční, kapacitní i místní dostupnosti sociálních služeb. Nejzásadnější změny se týkají postavení samotných seniorů (a jejich rodin) v systému sociálních služeb.
V ČR došlo k celkovému zlepšení situace seniorů a jejich rodin, zejména díky posílení jejich autonomie a svobody při rozhodování o potřebné péči. Na Slovensku na druhé straně dochází ke zhoršování situace seniorů a k neúměrnému zatěžování jejich nejbližší rodiny.
Míra autonomie a svobody seniorů při rozhodování o formě a typů péče je velmi nízká.