Zásadní společenské změny realizované po roce 1989 byly převážně ukončeny během jednoho desetiletí. Plně to platí pro sféru politiky a ekonomiky, avšak jen č ástečně pro proměny sociokulturních poměrů.
Zejména společenské postoje lidí se utvářejí dlouhodobě, vykazují značnou setrvačnost a jejich podstatné změny často přinášejí až generační posuny. Obdobně je tomu u geografického uspořádání společnosti, neboť podmíněnosti rozmístění obyvatelstva i ekonomických aktivit jsou jen dlouhodobě a omezeně měnitelné v důsledku významného vlivu přírodních podmínek (naleziště surovin, kvalita půd apod.) a také investiční náročnosti rozvoje sociální a zejména technické infrastruktury.
Složitost vývoje geografické organizace společnosti je výjimečná i z dalších důvodů. Regiony i sídla jsou komplexními systémy, v jejichž rámci jsou integrovány různé typy aktivit, jejichž vývojová proměnlivost je odlišná.
Je tedy zřejmé, že obsahové i časové vymezení transformačních procesů nemůže být určeno jednoznačně a že složitost těchto procesů navozuje nutně relativizaci jejich pojetí. Přesto je oprávněné přijmout zjednodušující koncept, který by odlišil období klíčových společenských přeměn a období následných doprovodných a přizpůsobovacích změn.
V prvém případě je vhodné přijmout označení "transformace" (transformace v užším a podstatném slova smyslu) a v případě druhém označení "post-transformační změny/procesy". V podmínkách Česka lze časově ztotožňovat prvé období s 90. léty minulého století v období druhé s vývojem po roce 2000 až do současnosti, resp. blízké budoucnosti.