Abstract
Studie je inspirována zejména pozdní tvorbou Adrieny Šimotové a jejími reflexemi vlastní tvorby. Studie vychází z od charakterizace různých způsobů efemérního zobrazení, zejména otisků pomocí frotáže.
Za pomoci konceptů vybraných teoretiků 20. století, zvláště E. Levinase, J.-F.
Lyotarda, G. Deleuze, F.
Guattariho a J. Gila, upozorňuje studie na zásadní rozdíl mezi tvarem těla či předmětu obecně a estetickou událostí v obraze.
Tělo se v obraze proměňuje na "záření" či na "pulzující energii". Tato energie nahrazuje v obraze "pocity" vycházející z "žitého těla".
Studie dále poukazuje na to, že odstup od těla jako předmětu či prožitku znamená bezprostřední blízkost pulzující barevné energie, blízkost gestikulace těla, které přestalo existovat jako žitá tělesnost a které samo ustavuje prostor této gestikulace. Blízkost a naléhavost gestikulace události v obraze však zároveň znamená zvláštní časovost, oddělenou od příhod žitého těla s jeho potřebami a cíli.