Abstrakt
Magnetická rezonance u nemocných s podezřením na amyloidózu srdečního svalu má význam v diferenciální diagnostice postižení myokardu ve vztahu k odlišení amyloidózy a hypertrofické kardiomyopatie, ale zároveň v odlišení amyloidózy z lehkých řetězců (AL) a transthyretinové amyloidózy (ATTR). Jelikož nejspecifičtějším testem k průkazu ATTR je v současnosti provedení scintigrafie s 69mTc-DPP, je úkolem magnetické rezonance srdce (CMR) především posouzení rozsahu postižení v myokardu v apikobazálním směru, posouzení transmurálního gradientu depozice a k odhalení infiltrace i v oblastech pro scintigrafii obtížně zobrazitelných - tedy pravá komora a stěna srdečních síní.
U amyloidózy srdce se s výhodou využívají techniky pozdního sycení myokardu (late gadolinium enhancement - LGE) a také techniky T1 mapování.