Abstrakt
Na základě studia a rozboru archivních materiálů přináší stať rekonstrukci životních osudů osmnácti farmaceutů - členů českomoravské kapucínské provincie v 17. až 19. století, z nichž šestnáct sloužilo jako řádoví lékárníci. Vedle z archivních pramenů zjištěných biografických údajů jsou z kapucínských provinčních letopisů (Annales capucinorum) vydány i latinské souhrnné zprávy o životě daného kapucína vzniklé u příležitosti jeho úmrtí (tzv. elogia), včetně jejich komentovaného českého překladu.
Získané údaje umožňují hlubší vhled do farmaceutické historie českomoravské kapucínské provincie, v rámci které byly provozovány tři řádové lékárny v Brně, v Praze na Hradčanech a v Olomouci, a bylo zřízeno i řádové farmaceutické studium. Z publikovaných materiálů rovněž plynou některé nové údaje k dobové farmaceutické praxi, které jsou zasazeny do kontextu literatury.
Stať dokládá transfer vědomostí mezi světem světské a klášterní farmacie na místech, kde budoucí řádoví lékárníci získali své vzdělání (lékárny "U bílého orla" v Karlových Varech, milosrdných bratří v Prostějově, "U zlatého orla" v Opavě, "U bílého jednorožce" na Starém Městě pražském). Stať ukazuje rovněž intenzivní zapojení klášterních farmaceutů do zvládání epidemií moru v letech 1680-1713 (často za cenu nejvyšší oběti), stejně jako nadstandardní blízkost k nemocným v klášterních nemocnicích při vykonávání běžné ošetřovatelské a lékárnické praxe.
Podrobnostmi ze životních osudů jednotlivých lékárníků (např. předchozí kariéra vojenského chirurga a až ikonografické okolnosti úmrtí, nebo kariérní extenze v podobě účasti na řádových jednáních v Římě) stať dodává ostřejší kontury obrazu lékárníka té doby. Rozbor dochovaného rukopisu Annotationes medicae Fr.
Absolonis z přelomu 18. a 19. století představuje nejen zajímavou farmaceutickou memorabilii, ale dokládá i profesní zrání posledního kapucínského lékárníka. V závěrečné části jsou podány údaje o dvaceti dvou farmaceutech, kteří se neúspěšně pokusili o členství v kapucínském řádu.
Představují nejenom ukázku přijímací praxe v kapucínském řádu, při níž zájem duchovní převa žoval nad praktickým, ale přináší rovněž svědectví o dalších farmaceutických fenoménech doby, jako byl osud lékárníků ze zrušeného jezuitského řádu či rozvoj farmacie v kartuziánském klášteře ve Valdicích.