Článek představuje polský a německý přístup k teorii verše a porovnává je s českou badatelskou tradicí. Všímá si podobností české a polské versologie a vysvětluje jejich možné důvody.
Své místo má i srovnání praktické básnické tvorby v obou literaturách a navázání národní teorie na autorskou praxi dané jazykové oblasti. K tématu německé versologie přináší text podrobný popis a vysvětlení zdejšího pojetí verše, které se se od českého výrazně liší, především absencí pro české prost ředí ústředního pojmu "versifikační systém".
Autorka si všímá také vlivu silné tradice germánského tónického verše na představu veršového rytmu obecně či zasazení sylabotónické reformy ve všech jmenovaných literaturách do odlišných kontextů.