Článek představuje polský a německý přístup k teorii verše a porovnává je s českou badatelskou tradicí. Všímá si podobností české a polské versologie a vysvětluje jejich možné důvody.
Své místo má i srovnání praktické básnické tvorby v obou literaturách a navázání národní teorie na autorskou praxi dané jazykové oblasti. K tématu německé versologie přináší text podrobný popis a vysvětlení zdejšího pojetí verše, které se se od českého výrazně liší, především absencí pro české prostředí ústředního pojmu "versifikační systém".
Autorka si všímá také vlivu siln é tradice germánského tónického verše na představu veršového rytmu obecně či zasazení sylabotónické reformy ve všech jmenovaných literaturách do odlišných kontextů.