5. října 1799 se narodil jako nejmladší - šesté - dítě do rodiny hospodáře Jan Františka Priessnitze nejmladší - Vincenz. Jeho nejstarší bratr Josef, dědic statku, v r. 1807 zemřel a hospodář čtyři roky poté zcela oslepl.
Tíha horského hospodářství zůstala na dvanáctiletém Vincenzovi, jeho sestře a staré matce. Když šestnáctiletého Vincenze Priessnitze postihl těžký úraz, kdy mu hrudník přejel povoz tažený splašeným koněm, vytrvale a trpělivě přikládal na poraněnou oblast obklady namočené ve studené vodě.
Pomohlo to, a Vincenz se "zázračně" uzdravil. Podobně začal pomáhat svým sousedům, kteří za ním postupně stále častěji docházeli.
V roce 1820 již k němu do domu začali přicházet první pacienti k delšímu pobytu. V roce 1822 přestavěl rodný dům na vodoléčebný ústav.
Tak vznikl první vodoléčebný ústav na světě. Ne vždy se setkával s pochopením.
Spory se táhly až do ledna 1831, kdy se Priessnitz dočkal úředního povolení k provozu lázeňského zařízení. Zastával názor, že člověk je obdařen vlastní životní silou, která má obranné schopnosti, a pokud je podporována správnými léčebnými postupy, zvládne nemoc překonat sama. 9. června 1839 se konalo slavnostní otevření velkého léčebného domu.
Tehdy také počet klientů dosáhl rekordu - bylo zaznamenáno 1544 hostů. Na následky nachlazení, které si přivodil cestou do Javorníku, 28. 11. 1851 zemřel.
Dodnes si lze v Lázních Jeseník dopřát tradiční procedury v balneoparku, který je evropskou raritou. V přírodním areálu protéká léčivý pramen.
Park je koncipovaný jako stezka "vodní zahradou" s jednotlivými zastaveními. Lze vyzkoušet Priessnitzovy přírodní lázně horních a dolních končetin, koupel nohou s akupresurou, Priessnitzovu lavičku, střiky, přírodní sprchu se studenou pramenitou vodou či terasy pro odpočinek i cvičení.