Religiozita a spiritualita je v posledních letech předmětem zvýšeného výzkumného zájmu. Stáří, které přináší například větší míru zdravotních obtíží, vědomí blížící se smrti, změnu životního stylu i hodnotové orientace, aktualizuje také otázku role religiozity a spirituality v této životní etapě.
Cílem práce je představit konceptuální a metodické vymezení problematiky a také důležité psychologické teorie a empirické studie objevující se na tomto poli. Z početného spektra studií a metaanalýz formulují autoři hlavní směry a otázky, kterými se psychologie v tomto kontextu zabývá.
Převážně pozitivní nahlížení na úlohu religiozity a spirituality ve stáří, které zprostředkovávají psychologické teorie, je do značné míry potvrzováno v empirických studiích, přesto se výzkum v této oblasti potýká s vážnými metodologickými a konceptuálními obtížemi.