Abstrakt
Receptory velké rodiny HER hrají v případě karcinomu prsu významnou roli, která prochází postupným rozvojem v souvislosti s biologickým vývojem, a to jak na poli diagnostickém tak terapeutickém. HER2 pozitivita u karcinomu prsu původně sama o sobě představovala nepříznivý prognostický faktor.
To se změnilo díky moderní léčbě pomocí monoklonálních protilátek. Další mezník poté představuje konečná analýza dat ze studie CLEOPATRA.
Tato studie se zaměřila na přínos přidání monoklonální protilátky pertuzumabu ke standardní terapii trastuzumabem a docetaxelem. Pertuzumab se váže na stejný cíl jako trastuzumab, avšak na jiném vazebném místě, inhibuje tak heterodimerizaci HER2 a HER3 receptorů.
Dimerizace HER2 s dalšími členy skupiny HER je přitom největším hnacím mechanismem růstu a přežívání nádorových buněk. Pertuzumab má sám o sobě minimální protinádorovou účinnost, používá se proto výhradně v kombinaci s trastuzumabem.
Tento kombinovaný přístup tedy zlepšuje blokádu HER2 signální dráhy porušením dimerizace HER3 a HER2 receptoru. Velice zajímavé se ovšem jeví využití exprese HER3, jako možného prognostického markeru u TNBC převážně ve spojitosti s graviditou a kojením.
Dále se předpokládá, že HER-3 receptor se podílí nejen na přežití a proliferaci buněk, ale také na regulaci exprese PD-L1. Mohlo by se tedy jednat o potenciální cíl imunoterapie.
Pohled na receptor HER-3 bude však daleko složitější a jak se zdá, nadměrná exprese tohoto receptoru, bude mít jak negativní, tak pozitivní prognostický význam.