Abstrakt
Autor se nejprve zamýšlí nad islámskou kritikou západního konceptu lidských práv. Všímá si podstaty této kritiky, která vyplývá z islámského pojetí antropologie: lidství nabývá hodnoty a smyslu jen v rámci aplikace základního konceptu víry v jediného a transcendentního Boha (tawhíd); jednotlivá lidská osoba může být subjektem nějakých práv jen v rámci svého začlenění do společenství věřících v jediného Boha (umma).
Autor si také všímá terminologické problematiky, zvláště v souvislosti s komplexním arabským termínem šaríʻa. V další části se autor zabývá některými pokusy o vypracování islámské verze charty lidských práv.
Podrobněji analyzuje tři dokumenty: Univerzální islámskou deklaraci lidských práv z r. 1981, káhirskou Deklarací lidských práv v islámu z r. 1990 a Arabskou chartu lidských práv z r. 2004. Závěrem autor předkládá podobné i rozdílné prvky v obou (západním i islámském) konceptech lidských práv a naznačuje směr k možnému vzájemnému uznání.