Kapitola z genderové perspektivy analyzuje a interpretuje postavy známého českého scenáristy Jaroslava Dietla, jenž se jako jeden z mála dočkal obliby jak za politického režimu před rokem 1989, tak v současnosti. Z jeho rozsáhlé tvorby se zaměřuje především na dva seriály - Žena za pultem a Nemocnice na kraji města, a konkrétně pak na určitý typ televizní hrdinky, tzv. osamělou ženu.
Oba seriály vznikly v roce 1977, postihují tedy stejnou dobu a kulturu normalizačního Československa. Studie uzavírá, že osamělost uvedených hrdinek je rozdílná, jinak motivovaná, jinak zapříčiněná, jinak prožívaná a s rozdílnými výsledky.
V čem je však pro všechny společná - vymyká se tradičnímu patriarchálnímu požadavku na chování a přání žen.