Abstrakt
Účelem publikované stati je podat komentář k § 19 občanského zákoníku a vysvětlit, proč je člověk považován za osobu. Podle § 19 to plyne z toho, že člověku náleží vrozená nejen rozumem, nýbrž i citem poznatelná práva přirozená práva a tudíž se považuje za osobu.
Význam § 19 spočívá v tom, že zdůrazňuje spojení mezi člověkem a osobou, spojení, které znemožňuje, aby člověk byl chápán jako pouhý objekt práv. Předobrazem tohoto ustanovení byl § 16 obecného zákoníku občanského, který byl výrazně inspirován Imanuelem Kantem (1724-1804) a jeho chápáním člověka jako "causae finalis" Právně -filozofické východisko, proč máme člověka považovat za osobu, však může být dvojí.
Pokud však chceme porozumět tomu, proč je člověk považován za osobu na základě platného práva, potom je deduktivní přístup vycházející apriorně z pojmu člověka nepoužitelný. Proto je taktéž vysvětlen opačný (induktivní) přístup k osobě, který vychází z (její) právní osobnosti a ostře odlišuje mezi osobou, která existuje a tedy "platí" pouze ve virtuálním světě právních norem a člověkem, který existuje fakticky jako reálná bytost.
I když se jedná o 2. vydání, text je zcela nový, protože autor nebyl členem autorského týmu 1. vydání.