Environmentální gramotnost vychází zejména z principů environmentální výchovy. Definována je v dokumentech NAAEE.
Prezentovaný výzkum je založen na komplexním testování, resp. analýze těsnosti vztahu mezi dimenzemi environmentální gramotnosti (znalosti, postoje, senzitivita, jednání) a proměnnými (pohlaví, ročník, volnočasové aktivity). Aplikován byl autorský analytický nástroj.
Jedná se o kvantitativní dotazník, který vychází ze standardních nástrojů MSELS a 2-MEV. Jeho pilotáž byla realizována na jaře 2019.
Sběr dat proběhl v roce 2019 napříč celou ČR (N = 2051). Vnitřní konsistence škál nástroje dosahovala přijatelných hodnot.
Nejsilnější souvislost se projevila zejména mezi dimenzemi afektivní a konativní. Všechny testované proměnné se ukázaly jako signifikantní.
V případě pohlaví byl významný vztah identifikován u postojů, sensitivity a jednání. Vyšších hodnot dosahovaly vždy dívky.
Ročník pozitivně koreloval s environmentálními znalostmi, na rozdíl od afektivní a konativní dimenze. Hodnoty postojů, sensitivity a jednání s rostoucím ročníkem klesaly.
Regresní analýza prokázala také jejich souvislost s volnočasovými aktivitami (pobyt v přírodě, ICT, zájmová aktivita, sport). Volnočasové aktivity lze považovat za zásadní determinanty environmentální gramotnosti.
Jako nejsilnější prediktor se projevil pobyt v přírodě, který vysvětluje např. variabilitu proměnné senzitivita ze 40 %. Environmentální výchova realizovaná formou outdoorové výuky se jeví jako efektivní.