Stať se zabývá ontologickým charakterem výchovného vztahu, tak jak se formuje v době krize výchovy a vzdělávání. Vychází především z Finkových analýz výchovy pojaté jako základní vztah člověka ke světu, ke společnosti a k sobě samému.
Klade si otázky, jak vychovávat v době, kdy je ot řesena legitimita výchovné autority a hledá předpoklady pro možnost "dobré výchovy" v podmínkách zpochybnění všech tradičních hodnot a dosavadních vztahů, na nichž výchova spočívala.