Cíle - Absence žáků ve škole je závažným jevem s dopadem na žáka i školu. V českém školství dosud převládaly prakticky orientované přístupy zaměřené na řešení případů častých neomluvených absencí - záškoláctví.
V zahraničních vzdělávacích systémech roste pozornost, která je věnována sledování, předcházení nebo zmírňování dopadů zvýšené celkové absence žáků bez ohledu na její příčiny. Náš článek si proto klade dva cíle: zaprvé ukazujeme, jak se vymezuje v zahraničí tzv. chronická absence, zadruhé hledáme odhad průměrné celkové absence v českých základních školách.
Metody - Provedli jsme explorativní analýzu otevřených dat z činnosti České školní inspekce (záznamy o 11 625 hospitovaných hodinách) a pilotních mikrodat z velké základní školy (N = 957 žáků). Výsledky - Naše analýza naznačuje, že jak průměrná celková absence (12 % na prvním stupni a 13 % na druhém stupni základních škol), tak chronická absence - podíl žáků s velkými počty zameškaných hodin - by mohly v Česku být poměrně vysoké.
Závěry - Téma by mělo být dále podrobněji sledováno jak výzkumníky, tak tvůrci vzdělávací politiky. Při tom je třeba pracovat s více různými indikátory než s dosud převažujícím vykazováním absolutního počtu zameškaných hodin.