Abstrakt
Syndrom náhlého úmrtí kojence je definován jako náhlá a neočekávaná smrt kojence, kterou neobjasní detailní anamnéza, ohledání místa úmrtí ani pitva. Přestože mají tato úmrtí společný patogenetický mechanismus, ani recentní genetické analýzy založené na sekvenování nové generace jednotnou genetickou příčinu neodhalily.
Přibližně u 10 % těchto kojenců lze vystopovat dominantní vliv patogenní varianty v jednom z řady kandidátních genů. Jedná se především o geny kódující iontové kanály v srdci, jejichž poruchy způsobují vrozené arytmické syndromy, například syndrom dlouhého QT intervalu nebo katecholaminergní polymorfní komorovou tachykardii.
Jejich dědičnost je zpravidla autosomálně dominantní a existuje tedy zvýšené riziko onemocnění a náhlého úmrtí u prvostupňových příbuzných. Proto je v současné době doporučeno kardiologické vyšetření prvostupňových příbuzných zemřelého a genetické vyšetření post mortem zaměřené právě na vrozené arytmické syndromy.
Mezi další kandidátní geny patří například geny pro sodíkové iontové kanály v respiračních kosterních svalech a v mozku, pro mineralokortikoidní receptor a geny kódující enzymy, které se podílejí na adrenální steroidogenezi. Interpretace molekulárně genetického vyšetření post mortem musí být velmi opatrná.
Pouze skutečně patogenní nálezy, a to vždy v korelaci s klinickým nálezem u příbuzných, lze využít pro genetické poradenství v rodině