Běloruský židovský malíř Marc Chagall přinesl do pařížského prostředí, kde se aklimatizoval, novou poetiku a neobvyklé malířské cítění z chudého židovského ovzduší pravoslavného Vitebska a napojil je fauvistickou a orfistickou barevností a kubistickým osvobozením prostorového vnímání. Tajemné prvky ortodoxního židovství dodaly jeho obrazům snovou poetiku, běloruské a ruské lidové umění do jeho díla vneslo humor a bezprostřednost sdělení.
Křesťanská témata naplnil existenciální hloubkou. Přiklonil se však zároveň i k surrealisty rozpoutané fantazii nevědomí a k něžné melancholii francouzského watteauovského rokoka.
Přednáška je realizována pro kulturní veřejnost v rámci třetí role univerzity v původním autorském cyklu Umělec a člověk.