Stať se zabývá analýzou dvou odlišných forem poznání, rozdílem mezi vysvětlením (Erklaeren) abstraktních principů ve vědách exaktních a mezi porozuměním (Verstehen) společenským, historickým a psychickým jevům ve vědách humanitních. Autorka analyzuje vývoj hermeneutiky od Diltheye až po Heideggera a Gadamera a ukazuje její význam v pedagogické a psychoterapeutické praxi a v procesech poznávání ve výchově a vyučování.
Všímá si souvislosti mezi prožíváním a poznáváním a možnosti jejich využití v rozvoji kognitivních procesů nejen u žáků a studentů, ale i u vyučujících. Porozumění výchovné a vzdělávací činnosti je zde představeno především jako sebeporozumění odehrávající se v reflexi povahy vlastní činnosti učitele a vychovatele.