Článek se zabývá normou současné katalánštiny v souvislosti se vznikem nové normativní mluvnice. Analyzuje toto normu na základě rozboru historických a zeměpisných souvislostí.
Zvláštní pozornost věnuje roli místních variant a ukazuje, jak obtížná je role kodifikátora, který chce přihlédnout k stávajícím regionálním a sociálním variantám při vytváření normy jazyka, který není státním jazykem a kterým se mluví v několika státech, avšak ne výlučně.