Současná "odluka" pracovněprávní úpravy náhrady při ublížení na zdraví od obecné občanskoprávní úpravy je spíše důsledkem zbytečné eskapády se zákonem o úrazovém pojištění zaměstnanců, než promyšleným projevem hluboké právní analýzy. Úprava odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění byla po dlouhá léta principiálně jednotná, aniž by to mělo jakýkoliv vliv na její funkčnost. Neexistuje proto žádný relevantní důvod, proč činit rozdíly mezi bolestí a ztížením společenského uplatnění u zaměstnanců a ostatních občanů či mezi tím, zda u téže osoby došlo k újmě na zdraví v rámci zaměstnání či mimo něj.
Za účelem zabránění nežádoucímu znevýhodnění zaměstnanců v případech, kdy výše kompenzace dle náhradového nařízení vlády bude znatelně nižší než podle Metodiky, bude vhodné provádět výpočet dle obou systémů a kompenzaci přiznat podle toho, který výpočet bude pro zaměstnance výhodnější. Do budoucna pak navrhuji obě úpravy sjednotit na platformě zdokonalené Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví.