Abstrakt
Stanovení kardiovaskulárního rizika a jeho intervence se staly rutinou lékařů první linie i specialist ů. Z hlediska významu i prevalence v populaci se nadále jako nejvýznamnější rizikové faktory aterosklerotických oběhových onemocnění jeví zvýšení krevního tlaku a dyslipidemie.
Zatímco kontrola prvního jmenovaného se postupně zlepšuje, počet pacientů s dyslipidemií dosahujících cílových hodnot v nejvyšších rizikových kategoriích se snižuje. Jistě i v důsledku nově přijatých doporučených postupů, které opět nově definovaly optimální hodnoty aterogenních lipidů.
Otázkou zůstává, zda lze aktuální míru kontroly kardiovaskulárního rizika zlepšit a případně jak. Příležitostí ke zlepšení máme více: ovlivnění non-adherence, terapeutické inercie, zlepšení využití stávajících možností léčby.
Do budoucna můžeme počítat i s jejich rozšířením. Další šanci nabízí změna strategie intervence, která využije synergii současné léčby více rizikových faktorů i faktor časování terapie podle principu "čím déle níže, tím lépe".