Abstrakt
Rozvoj operačních technik vyžaduje zavádění nových postupů v oblasti anesteziologické péče. V neuroanestezii je kladen důraz na tzv. multimodální přístup k vedení anestezie.
Použití dexmedetomidinu umožňuje rozšířit indikace pro resekce tumorů v elokventních oblastech i o pacienty s očekávaným obtížným zajištěním dýchacích cest, zejména při reintubaci v poslední fázi operace. Také snížení výskytu a závažnosti delirantních stavů ve fázi probuzení v průběhu operace je umožněno nahrazením celkové anestezie sedací s použitím dexmedetomidinu.
Významné jsou také výsledky první prospektivní studie, zabývající se bezpečností elevace hlavy s ohledem na vznik a závažnost žilní vzduchové embolie, a studie srovnávající celkovou anestezii se sedací při vědomí u pacientů s ischemickou cévní mozkovou příhodou (výsledky analýzy podskupin studie DEFUSE 3). Z neurointenzivní péče prezentujeme výsledky studie zkoumající vliv podání kyseliny tranexamové na rozsah a klinický výsledek nemocných se spontánním intracerebrálním krvácením (studie CRASH-3), dopady zavedení tzv. minimální invazivní intervence u spontánního intracerebrálního krvácení (studie MISTIE 3) a studii bezpečnosti transfuzí u těžkého poranění mozku (studie TRAHT).
V neposlední řadě uvádíme nová doporučení v péči o těžké úrazy mozku v dospělém věku (SIBICC).