Jedním z cílů ústavního designu v liberálně-demokratickém systému je dosáhnout takového fungování ústavního soudu, které je nezávislé na politické moci, ale z ároveň reflektuje dlouhodobý vývoj společnosti. Klasické nástroje, kterými jsou délka mandátu ústavních soudců, rozdělení jejich jmenování mezi několik ústavních orgánů apod., doplňují nároky na argumentaci, kterými jsou vedle požadavku odbornosti zejména metody výkladu.
Metoda ústavních cyklů demokratizuje soudní výklad tím, že jej činí závislým na společenském diskurzu v určitých výjimečných momentech ústavního vývoje. Dualita ústavy znamená, že vedle sebe koexistují ustanovení s vyšší a nižší společenskou legitimitou neboli ustanovení, jejichž obsah je výsledkem ústavního cyklu, a ustanovení přijatá s cílem adaptace ústavního řádu v intercyklickém období.
Při střetu ustanovení vyššího a nižšího řádu převáží ustanovení vyššího řádu, aniž by soud musel aplikovat testy proporcionality, užitečnosti apod. Obsah ustanovení vyššího řádu soud zjistí pomocí historické analýzy ústavního diskurzu během ústavního cyklu.
V případě ustanovení, která prošla změnou v několika cyklech (nebo střetu ustanovení mající svůj původ v různých cyklech), musí soud provést mezigenerační syntézu. Teprve při střetu ustanovení stejného řádu aplikuje klasické testy vážící jednotlivé dotčené zájmy.