Abstract
Cílem dizertační práce je předložit ucelený pohled na vývoj posledních třiceti let, kdy tvůrčí psaní vstupuje do českého prostředí a složitě se vyvíjí, zatímco místní literární kultura na něj reaguje většinou obezřetně nebo přímo odmítavě. Orálně-historický výzkum je pak nezbytným příspěvkem k uchování paměti zakladatelů českého oboru.
Základnou bude důsledná excerpce dostupných pramenů (zejména odborných monografií, diskusí a zmínek v tisku či rozhlasovém nebo televizním archivu), na kterou bude navazovat právě orálně-historická část. Ta poskytne zajímavé svědectví o vývoji oboru i myšlení těch, kteří za ním stojí.
Tvůrčí psaní zakořenilo díky aktivním jednotlivcům, doslova průkopníkům, v českém akademickém prostředí. Těmto jedincům je třeba dát hlas a vztáhnout jej k tradici české literární kultury či literárně-vědnému diskurzu.
Každému odborníkovi (předběžný počet cca deseti narátorů bude doplněn díky metodě sněhové koule) bude věnován biogram, který vznikne na základě nejméně tří rozhovorů - životního příběhu, na jeho znalosti polostrukturovaném prohloubení nastolených témat a konfrontace s problematickými pasážemi ve vyprávění (vše podpořeno zmiňovaným pramenným výzkumem). Nicméně tento počet není nutným maximem.
Dané biogramy bude potřeba porovnat jednak mezi sebou, jednak s poznatky z vývoje disciplíny nejen u nás ale i v zahraničí (cesta z USA nebo Evropy k nám). Vzhledem k souběžné historii amerického tvůrčího psaní a českého literárněvědného strukturalismu se jeví pro české prostředí nejpřínosnější zvolit literárně-historický strukturální pohled a texty či promluvy narátorů tak podrobit strukturální textové analýze.
Obrat ke struktuře textu doplní fakty získané primárním čtením o cenný kontext.