Abstrakt
Příspěvek se věnuje jednomu ze základních požadavků na individualizaci ukládaného trestu, kterým je přihlédnutí k poměrům pachatele. Jde o zákonnou podmínku pro stanovení druhu trestu a jeho výměry, která však v aplikační praxi zůstává často přehlížena. Řada soudních rozhodnutí totiž neobsahuje jedinou zmínku o poměrech pachatele, jejich dokazování a hodnocení, což způsobuje nejen nezákonnost a nepřezkoumatelnost takových rozhodnutí, ale i nelegitimitu uloženého trestu, který v takovém případě může jen stěží splnit svůj účel.
Vzhledem k tomu, že naznačená soudní praxe není otázkou jen několika málo případů, ale soudy se od zákonné úpravy odchylují poměrně často, považuji za účelné poukázat na důležitost této problematiky a vyjádřit tímto příspěvkem kritickou připomínku ve vztahu k současné aplikační praxi.
