Souhrn: Ve své praxi se často setkáváme s pacienty s pokročilým kolorektálním karcinomem, kteří jsou ve velmi dobré kondici a přitom mají již vyčerpané minimálně dvě linie paliativní terapie na bázi oxaliplatiny, irinotekanu, fluoropyrimidinů, antiangiogenních monoklonálních protilátek a u RAS wild tumorů i anti-EGFR monoklonálních protilátek. V těchto případech lze uvažovat o následné terapii kompozitním cytostatickým preparátem tipiracil/trifluridinem (Lonsurf) nebo biologickým tyrosinkinázovým inhibitorem regorafenibem (Stivarga).
Oba preparáty ve svých registračních studiích (RECOURSE, CORRECT) prokázaly velmi podobnou efektivitu, ale významně rozdílný toxický profil - zatímco regorafenib způsoboval významně subjektivně pacientem vnímanou toxicitu (průjmy, hypertenze, hand foot syndrom), při užití tipiracil/trifluridinu bylo subjektivní vnimání toxicit pacienty velice nízké a ani případná hematotoxicita nebyla doprovázena většinou ani subjektivními potížemi, ani rozvojem febrilní neutropenie či krvácivé trombocytopenie. Právě zachování velmi dobré kvality života je zejména u předléčených pacientů prioritní.
Předkládaná kazuistika pacientky léčené třetí paliativní linií je typickým příkladem kvalitní protinádorové léčby se zachováním velmi dobré kvality života našeho pacienta.