Koronavirová infekce COVID-19 má řadu klinických manifestací, těžší průběh bývá provázen hyperkoagulačním stavem a poškozením endotelu, s následně vyšším rizikem žilních trombotických a tromboembolických komplikací (TEN). Tyto komplikace významně zvyšují riziko úmrtí. Žilní tromboembolická nemoc při COVID-19 je přítomna u čtvrtiny až třetiny hospitalizovaných osob.
Naopak trombotické příhody v tepenném řečišti (infarkt myokardu, ischemické cévní mozkové příhody či periferní trombózy) se objevují asi u 5 % nemocných s těžším průběhem. V etiopatogenezi TEN se účastní jak vlastní zánět, tj. uvolnění řady prokoagulačně působících reaktantů akutní fáze (např.
C-reaktivního proteinu, fibrinogenu) a aktivace trombocytů, tak poškození endoteliální výstelky při virové infekci, invazivních cévních přístupech a současné oblenění krevního toku při pobytu na lůžku. V etiopatogenezi infarktu myokardu či ischemických mozkových příhod spojených s infekcí virem SARS-CoV-2 se pravděpodobně dominantně uplatní poškození endotelu a hlubších vrstev stěny tepny.
O významu trombotických komplikací pro průběh a prognózu koronavirové infekce svědčí i velký negativně prognostický význam přítomnosti degradačních produktů fibrinu, zejména D-dimerů. Zjištění, že trombotické komplikace jsou u nemocných se závažnějším průběhem COVID-19 časté a že se zásadním způsobem podílejí na zhoršené prognóze, vede k zařazení antikoagulační léčby (konkrétně nízkomolekulárních heparinů, LMWH) mezi základní léčebné přístupy.
U hospitalizovaných nemocn ých bez průkazu TEN volíme vyšší profylaktické dávky LMWH, při podezření na TEN či při potvrzení diagnózy je indikována plná léčebná dávka dle hmotnosti. U nemocných s lehčím průběhem infekce v ambulantní léčbě je antikoagulační profylaxe indikována jen při anamnéze již prodělané TEN či při celkově vyšším riziku trombózy (hormonální léčba, obezita, kouření, chronická žilní nemoc apod.).
Dobrá hydratace, udržování žilní perfuze cvičením a bandáží, spolu s co nejkratší dobou imobility, je pravidlem u všech nemocných, zejména však u starších nemocných.