Dějiny řeholních řádů působících v českých zemích v období raného novověku se po roce 1989 zařadily mezi vyhledávaná témata, která historikům nabízejí široké pole k bádání, protože v období vlády komunistické strany probíhal jejich výzkum v dosti omezené míře. Studium této tematiky je velmi žádoucí také proto, že kláštery hrály ve společnosti po většinu raného novověku významnou úlohu, byly nejen důležitými náboženskými, ale i kulturními centry.
Je ale potřeba zdůraznit, že se pozornost historiků dosud soustřeďovala především na řád pro raně novověké období nejvýznamnější - na Tovaryšstvo Ježíšovo. Studium ostatních řeholních společenství přitom zůstává poněkud neprávem stranou.
Cílem překládané kolektivní monografie je tedy přispět k rozšíření monasteriologického bádání, jelikož pojednává o kapucínském řádu, který se co do rozsahu působení jezuitskému řádu do určité míry vyrovnával, a to přinejmenším počtem členů a domů. Nejedná se však o komplexní práci pokrývající celou problematiku, což je dáno i stavem výzkum.
Monografie se na dějiny kapucínů zaměřuje z hlediska konkrétních rolí, v rámci kterých působili na tehdejší společnost.