Abstract
Reakce na kulturní a historická traumata zahrnují mnoho projevů, zejména z hlediska depresí, úzkostí či závislostního chování. Zneužívání návykových látek v souvislosti s traumaty ale také historickými a mezigeneračními přenosy traumatu, především pak alkoholu, je podrobně zmapováno u mnoha kmenů původních obyvatel, Aboriginců či Amerických indiánů.
V kontextu přímých traumat jsou návykové látky, včetně alkoholu, často popisovány jako vlastní pokusy o samoléčbu s cílem snížení vnitřní a emocionální bolesti. V rámci akumulovaného efektu historických a kulturních traumat může alkohol a další návykové látky ponechat jedince citlivější, zranitelnější a náchylnější k jejich zneužívání.
Díky negativním dopadům na tělesnou a duševní pohodu by tak traumata, včetně vlivu mezigeneračního přenosu, měly být hodnoceny a léčeny odpovídajícím způsobem.