Text představuje příspěvek ke studiu teritoriality násilných nestátních aktérů působících v oblastech s limitovanou vnitřní projekcí moci státem. Představuje strategii tekuté teritoriality jako nástroje přežití těchto aktérů a budování protostátních struktur.
Strategie je vystavěna na třech pilířích - minimální opozici ze strany (primárně externích) státních aktérů, podpoře od místní populace a schopnosti reflektovat změnu rozložení moci v prostoru. Tato strategie je poté aplikována na případ hnutí al-Šabáb.
Tím je nejen přiblížen teritoriální vývoj hnutí, ale i limity kontroly území ze strany násilných nestátních aktérů obecně.