Cangňönův Životopis ctihodného Milaräpy (རྗེ་བཙུན་མི་ལ་རས་པའི་རྣམ་པར་ཐར་པ་) zkompilovaný téměř čtyři století po Milaräpově smrti (tj. koncem 15. st.) nejenže převládl nad jinými životopisy (རྣམ་ཐར་), ale byl dokonce vnímán jako nejautentičtější. Vysvětlení tohoto jevu nabízí Andrew Quintmann v knize The Yogin and the Madman.
Quintman mj. uvádí, že jedním z důvodů úspěchu Cangňönova textu bylo jeho vytvoření na základě starších narativů a tradic (Quintmann 2013, s. 172). Zde Quintman naráží na životopisy Buddhy, avšak kdybychom se na Cangňönův text podívali metodou V.
J. Proppa (1968, s. 92 a 105), šly by první tři kapitoly Milaräpova životopisu popsat jako dějový sled kouzelné pohádky.
Ve svém příspěvku si dovolím zamyslet se nad tím, zda by právě modelování Milaräpova životního příběhu na základě uvedeného dějového sledu nemohlo (i s ohledem na analogie v tibetském folkloru a populární kultuře) být jednou z příčin zdánlivé autenticity a trvající obliby Cangň önova díla.