Abstrakt
Článek se zabývá opomíjenou tématikou, která však má naprosto zásadní význam. Princip rovnosti státu platí v mezinárodním právu veřejném a je jedním z formálních zásad i unijního práva (čl. 4 odst. 2 SFEU).
Na jeho podstatu a uskutečňování se článek zaměřuje s tím, že ovšem vyjímá problematiku hlasování v orgánech Evropské unie. Protože se jedná o relativně komplexní problém, je třeba si nejprve ujasnit metodologii a zvolit správný postup analýzy.
Srovnávat totiž lze srovnávaný problém s určitým modelovým obrazem, a ten pak promítat do jednotlivostí srovnávané materie. Druhým metodologickým krokem je odlišení dvou oblastí působení státu, a to oblasti prosté rovnosti a oblasti, která je příznačná vyrovnáváním nerovnosti na základě dosažení rovnosti členských států.
Autor pak zkoumá obě tyto oblasti, zjišťuje zejména mechanismy vyrovnávání nerovností především v oblasti regionální politiky a politiky koherence. Vymezuje kontrolní mechanismy a jejich fungování.
Problematiku rovnosti posuzuje též z hlediska "politické psychologie" amerického autora J. Rawelse a dospívá k závěru, že nerovnosti, respektive účinnější využívání podpor a dotací některých starých členských států není předmětem závisti České republiky jako představitele členského státu nového.