Cílem příspěveku je představení doposud méně známé postavy Františka X. Beneše (1816-1888) konzervátora Ústřední komise pro tehdejší Čáslavský kraj.
Beneš byl jedním z prvních čtrnácti konzervátorů, kteří byli po založení komise do funkce v českých zemích jmenováni. Díky jeho zachovalé písemné pozůstalosti je možné nahlédnout na dobovou "památkářsou rutinu" prakticky den po dni.
V jeho textech se zároveň zrcadlí obecná narůstající potřeba vzniku soupisové literatury, která je patrná z jeho pečlivých popisů stavebních památek a snah o poznání jejich uměleckohistorického vývoje. Příspěvek se zaměří právě na první dekádu Benešovy konzervátorské činnosti, kterou započal při opravách chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci u Kutné Hory; později se do Sedlce vrátil ve snaze zdokumentovat ohroženou freskovou výmalbu od malíře Judy Tadeáše Suppera na stropu tzv. velké haly bývalého cisterciáckého kláštera.
Benešovo popsání těchto zaniklých fresek zůstává doposud jejich jediným uceleným popisem. Beneš patřil toho času vedle Jana Erazima Vocela k nejaktivnějším konzervátorům v Čechách.
Byť jeho práce později upadla takřka v zapomnění a překryly ji práce badatelů pozdějších generací, přesto zůstává Beneš emblematickou postavou rodící se organizované památkové péče v Čechách.