Abstract
Oficiální plánovací instituce představují významné styčné body, které propojují, utváří a propagují vlivné a často problematické představy o rozvoji měst (Stein 2019). V kontextu daných politicko-ekonomických podmínek posvěcují určité architektonické a urbanistické koncepce jako ty žádoucí a orientující.
V posledních šesti letech vstoupil pražský plánovací úřad pod novou značkou IPR a razantním způsobem do veřejné diskuze o podobě a budoucnosti města. Bez ohledu na to, jaké konkrétní politické či regulační možnosti ovlivňovat proměnu Prahy tento institut má, je nepochybné, že se jedná v současné době o 15 výrazného aktéra, který utváří a rámuje diskuze o budoucnosti města.
V našem příspěvku bychom proto chtěli diskutovat, jakou podobu budoucnosti města IPR vytváří, šíří a předpokládá a případně, která "slepá místa" rozvoje svým přístupem může spoluvytvářet. Kromě toho se zaměříme i na sociální zakotvenost působení IPR v rámci specifického pole architektury a urbanismu (srov.
Jonas 2011) i širšího sociálního prostoru. Profesní struktura, socializační trajektorie i kulturní vymezování lze použít jako výkladový rámec pro vysvětlení působení IPR v oblasti města, stejně jako legitimizační strategie etablování se v daném poli.
Opírat se budeme o analýzu materiálu, vizualizací, i dlouhodobé pozorování akcí organizovaných IPR, a budeme se snažit rekonstruovat, jakou imaginaci budoucnosti města reprezentují a jakým způsobem působí ve ve řejné diskuzi o městském prostoru Prahy.