Na jaře roku 1921 vyšlo v časopise Čas postupně pět článků E. Rádla nesoucích název Česká filosofie před válkou a po válce.
Autor se v nich zamýšlel nad povahou a smyslem české filosofie a v souvislosti s tím řešil otázku, zda se od pravého smyslu filosofie neodklonila tzv. mladší filosofická generace, která představovala novou tendenci ve vývoji a zaměření českého filosofického myšlení. Někteří představitelé této skupiny - například K.
Vorovka, V. Hoppe, T.
Trnka a další - na Rádlův rozbor reagovali, načež v následujících měsících a letech proběhla mezi oběma stranami živá, intelektuální diskuse. Ta se dotýkala mnoha témat, nicméně tento příspěvek se zaměří především na otázku, jak obě strany chápaly vztah filosofie a politiky a jakou roli v jejich pojetí měla hrát filosofie ve veřejném prostoru.