Příspěvek je věnován humoru jako účinnému nástroji a ukazateli kvalitní výuky. Obsahuje poznatky získané kvalitativním výzkumným šetření projevů humoru ve výtvarné výchově na základě přímého pozorování výuky výtvarné výchovy s použitím Mayringovy kvalitativní analýzy obsahu.
Výzkumné šetření je interpretováno v kontextu teoretických východisek humoru, a to ve spojení s výtvarným uměním i pedagogikou.