V tomto příspěvku stručně popíšeme stav výuky latiny na středních školách od posledního období rakousko-uherské monarchie do roku 1948. Zaměříme se zejména na to, jak se v daném období proměňoval obsah a rozsah četby originálních textů a pokusíme se sledovat, jak byla četba z didaktického hlediska žákům předkládána, jaký byl výukový cíl, které vlastnosti literárního textu stály v popředí pozornosti, které byly naopak opomíjeny.
Budeme si rovněž všímat diskusí, které se vedly v souvislosti se změnami učebních plánů.