Abstract
Šperk zhotovený z tzv. ušlechtilých, relativně stabilních hmot, jakými jsou drahý kov a kameny, mohl přetrvat staletí. Mnohdy ale právě vysoká kvalita a finanční hodnota materiálu zapříčinily bezodkladné zničení díla. Šperk existující déle, předávaný a děděný, se ocital v nových kontextech i kompozicích, podléhal přepracování.
Role šperků z materiálů pomíjivých až efemérních nebyla a není v evropské kultuře o nic méně důležitou. Tématizace trvání, nestálosti a zániku coby zrodu čehosi nového stojí v základu šperku.
Proces proměny samotného objektu, autorem podpořený či minimalizovaný, neodmyslitelně patří ke šperku v poloze uměleckého díla. A jaké další prostředky k vyjádření toku času lze ve šperku použít? Schopnosti šperku propojit věčnost s pomíjivostí využívaly i ostatní oblasti umění.
V přednášce se budeme věnovat zejména příkladům z malířství.