Organizátor je popelkou trestního práva hmotného - zřídka je mu věnována samostatná pozornost, a když je zmíněn, tak proto, aby bylo poukázáno na jeho nelogické zařazen í mezi účastníky. Poprvé se tato modalita účastenství objevuje v zákoně č. 140/1961 Sb., trestním zákoně.
Takřka šest desetiletí od účinnosti tohoto zákona stále nebyl nalezen optimální způsob postihu osoby, která trestný čin zosnuje či řídí. Článek přináší odůvodněnou kritiku organizátorství. Vychází z často opomíjených teoretických základů účastenství a rozboru subjektivní i objektivní stránky organizátorství.
Analýza je ilustrována daty o trestně stíhaných organizátorech, která není možné získat z oficiálních statistik kriminality.