Tato studie aplikuje teorii intersubjektivity na jazykový a kognitivní vývoj dětí, zejména na jejich zapojen í do společných aktivit, které se do značné míry opírají o intersubjektivní koordinaci mentálních stavů (např. sdílené cíle, záměry a přesvědčení o světě) a odpovídajících činností účastníků (Verhagen, 2015; Clark, 1996, 2006). Účast na společných aktivitách zlepšuje vývoj dítěte a napomáhá rozvoji jak jeho komunikačních schopností, tak porozumění mentálním obsahům ostatních. Na podporu těchto tvrzení předkládáme kvalitativní analýzu interakce mezi tříletým dítětem a jeho rodičem během symbolické hry na něco (social pretend play).
V ní jsou popsány jak situace, v nichž dítě dodržovalo pravidla společné činnosti, tak situace, kdy bylo obtížné dosáhnout koordinace mezi účastníky a bylo nutné o perspektivách účastníků vyjednávat. Teoretická perspektiva založená na intersubjektivní koordinaci účastníků během interakcí se ukázala jako efektivní nejen pro analýzu komunikace mezi rodičem a dítětem, ale také se prokázaly některé její výhody oproti teorii myslí vyplývající z její komplexnosti a sociopragmatickému základu.