Tento příspěvek se bude zabývat vývojem českoněmecké levice v sociální demokracii mezi lety 1918- 1921, zejména s důrazem na dění v jejím libereckém centru. Pokusí se ukázat, že napětí mezi internacionalismem a nacionalismem jejích představitelů nebylo jen důsledkem pragmatismu čelních představitelů tohoto hnutí, ale navazovalo i na dlouhodobější vývoj ve straně a mnohým dobovým aktérům mohlo přijít bezrozporné.
Vycházet přitom bude z dobových pramenů, opře se ale i o starší odborné studie.