Abstrakt
Studie vstupuje do diskuse o výuce období socialismu na českých středních a základních školách. Se zvláštním zřetelem k fungování socialistické diktatury v její počáteční fázi, období stalinismu, autoři promýšlejí, jak vystoupit při didaktizaci historických pramenů a poznatků současné historiografi e ze zažitého výkladového schématu dělícího historické aktéry na oběti a pachatele.
Jako východisko nabízí obrat ke kulturní a ideové produkci komunistické strany Československa, která při výuce umožní lépe kontextualizovat dobovou zkušenost revolučních a společenských změn. Jako soubor pramenů tohoto typu představují relikty socialistického realismu a jeho paměti ve veřejném prostoru spolu s artefakty, jež jsou součástí zaniklých muzejních sbírek Muzea Klementa Gottwalda, Muzea Vladimíra Iljiče Lenina a Muzea Julia Fučíka. Širší kontext, který vznikne zavedením těchto materiálů do výuky, autoři považují za funkční ve vztahu k ofi ciálně deklarovaným cílům historického vzdělávání.
Na základě případových studií nabízejí přístupy, jak prostřednictvím vlastní aktivity žáků při práci s historickými prameny ve výuce (inquiry based learning) předat základní informace obsažené v ideologii socialistické diktatury, osvětlit zdroje její přesvědčovací síly a zároveň budovat kompetence kritického čtení, umožňující reflexi ideologických apelů. Příspěvek propojuje perspektivu didaktiky dějepisu s výzkumem muzeí (museum studies) a public history.