Recenze pojednává o Fulkově knize, která je členěna do pěti kapitol - obsáhlý úvod popisuje (nejen) dvě velmi rozšířené nepravdy o znakovém jazyce, tedy že existuje jednak pouze jeden univerzální, pomocí něhož jsou schopni se "domluvit" Neslyšící na celém světě, jednak jeho ikoničnost, resp. imitativnost, totiž přesvědčení, že ukazované znaky zcela přesně odrážejí entity, které mají pojmenovat. Následuje kapitola Hluchota jako deficit, jejíž názorový protipól představuje kapitola Hluchota jako rozdílnost. Čtvrtá kapitola pojednává o původu jazyka (a s tím související otázce, zda lze gesta považovat za přímého "předchůdce" jazyka, či nikoliv), pátá kapitola pak popisuje názory na manuální komunikační módy u Merlaeau-Pontyho