Monografie prezentuje výsledky tříletého výzkumného projektu, v jehož rámci byly analyzované subjektivní názory matek na jejich děti s postižením. Zkoumanou skupinu tvořilo 60 matek dětí s DMO, 75 matek dětí s mentálním postižením, 20 náhradních matek různě postižených dětí a 50 matek zdravých dětí.
Ve výzkumu byla použita metoda semistrukturovaného rozhovoru. Výsledky kvalitativní analýzy prokázaly, že matky jsou schopné na svých postižených dětech najít i mnoho dobrých vlastností, především takových, které usnadňují vzájemné porozumění a komunikaci, ale oceňují i jejich citlivost a dobrosrdečnost.
Matkami negativně hodnocené vlastnosti a projevy byly dvojího druhu: šlo o obecně odmítané a nepříjemné vlastnosti a projevy, tak o problémy, které nějak souvisejí se základním postižením.