Majetkové zájmy zaměstnavatele a osobní práva zaměstnance: právní realismus v anglickém a českém právu
Abstract
V § 316 zákoník práce upravuje ochranu majetkových zájmů zaměstnavatele a osobních práv zaměstnance. Ačkoliv se svou povahou jedná o zákonné provedení základního vlastnického práva a práva na ochranu soukromí a osobních údajů, jež jsou založena na nedotknutelnosti osoby a jejího soukromí, dostává se majetkový zájem zaměstnavatele a ochrana osobních práv zaměstnance v zaměstnaneckých vztazích do vzájemné kolize.
K balancování na pomyslné hraně střetu těchto dvou práv však zákoník práce formuluje nepříliš jasná vodítka jako například "přiměřený způsob" či "závažný důvod" spočívající "ve zvláštní povaze činnosti zaměstnavatele," který "odůvodňuje zavedení kontrolních mechanismů," jež jsou s to narušit soukromí zaměstnance na pracovištích a ve společných prostorech zaměstnavatele. Přestože judikatura českých soudů je návodná co do aplikace testu proporcionality ohledně zásahů do soukromí zaměstnanců v důsledku ochrany majetkových zájmů zaměstnavatele na základě lidskoprávní doktríny,10 není pro zaměstnavatele či orgány veřejné moci vždy zřejmé, jak budou výše uvedené neurčité právní pojmy v zákoníku práce interpretovány ze strany soudů.
V předložené příspěvek je mj. věnován otázce, zda může být pro české právo inspirativní, jak v anglickém právu soudy k posuzování ochrany majetkových zájmů zaměstnavatele a osobních práv zaměstnance přistupují. Anglické právo je k této komparaci zvoleno jako nejvhodnější, jelikož ve svém systému pramenů práva skýtá pro soudy značný prostor pro dotváření práva.
Cílem příspěvku je argumentačně zdůvodnit, že ačkoliv v anglickém právu neexistuje komparativně vhodný právní institut, jehož implementace by napomohla interpretovat pojmy v českému právu, vhled do historického vývoje anglické judikatury a interpretace skrze právní realismus jsou návodné pro porozumění tomu, jak české soudy mohou ve své judikatuře vykládat střet ochrany majetkových zájmů zaměstnavatele a osobních práv zaměstnance. Za tímto účelem nejdříve rozlišíme prameny anglického práva a vysvětlí jejich vzájemné spolupůsobení.
V kontextu historického vývoje vysvětlí postupný vznik práv a povinností v common law. Identifikuje kritéria přístupu anglických soudů k problematice majetkových práv zaměstnavatelů a osobních práv zaměstnanců.
V druhé řadě se zaměříme na anglické psané právo. Na základě rozboru rozhodnutí, v nichž soudy psané právo interpretovaly, článek indikuje další významný aspekt, podle něhož anglické soudy rozhodují.
Posléze bude přístup anglických soudů srovnán s postupem Nejvyššího správního soudu v rozsudku, který se dotýká § 316 zákoníku práce. Pokusíme se nastínit, jak je v budoucnu v sociopolitickém kontextu pracovního práva v České republice nutno o tomto ustanovení uvažovat.