Abstrakt
Česky psaná korespondence představuje jeden z žánrů češtiny doby střední, který náleží do stylové oblasti, jejímž komunikačním nástrojem byl jazyk odlišný od poněkud archaizujícího jazyka biblického překladu, tedy stylu vyššího. Příspěvek si klade za cíl přispět ke zmapování dobového úzu česky psaných dopisů především na rovině morfologické a syntaktické a představit jazykové prostředky užité k dosažení zvoleného komunikačního cíle.
Jazyková analýza edičně dosud nezpracovaných vybraných dopisů, jejichž autory byli poddaní z panství blízko kulturního a jazykového centra, a dopisů gramatika a básníka Václava Jana Rosy se zaměřuje na repertoár užitých variant a jejich distribuci. Dokládá, že jazyk užitý v těchto textech je funkční variantou jazyka, a zvažuje, do jaké míry lze uvažovat o tom, zda je blízký kultivované variantě běžně mluveného jazyka v daném období.