Příspěvek se věnuje významu zrakového vnímání jako podstatného determinantu rozvoje komunikačních kompetencí každého člověka. Prezentovaná výzkumná část je zaměřena na žáky s těžkým sluchovým postižením, u nichž zrakové vnímání představuje důležitý kompenzační prostředek, který může nahrazovat nefunkční sluch.
Ze závěrů výzkumu sledujícího úroveň zrakového vnímání a rovněž úroveň komunikačních kompetencí u žáků s těžkým sluchovým postižením vyplývá, že nelze při jejich vzdělávání spoléhat výhradně na vizuální příjem informací, ale ideálně využívat minimálně bisenzorickou percepci.