Konvence je vnímána jako stabilní, obvyklé chování, mechanizovaný způsob tvoření; inovativní originální způsob tvorby se nazývá kreativita. Tyto termíny hrají různé role ve třech různých situacích. Čeština byla používána jako tradiční konvenční komunikační kód při pokusu o vytvoření univerzálního všeslovanského jazyka, resp. jazyka československého.
Formální morfologie má konvenční charakter, je oporou kodifikace; kreativita se projevuje na rovině textu. V lingvodidaktice je sémaziologie vnímána jako konvenční, onomaziologie jako inovativní a kreativní.